Popremiérové rozjímání

 

Velká nedělní premiérová noc skončila, začal nový den a já jsem ještě plná dojmů a zážitků…  Když se ohlédnu zpátky a uvědomím si, co všechno tomuto večeru předcházelo, uvědomuji si víc než kdykoliv jindy, jak nečekaně zajímavý a pestrý může být život, pokud přestaneme bojovat s tím, co přináší, a jenom posloucháme vnitřní hlas a necháme se vést. Včerejší premiéra a vlastně celé 14-denní filmové turné s Vinko Toticem je nádherná ukázka toho, co na svých seminářích učím už nějakou dobu a stále znovu a znovu si ověřuji ve svém vlastním životě, jak to celé zapadá a funguje.

Jak se to vlastně stalo, že jsem včera, 17.9.2017 stála na jevišti naprosto vyprodaného divadla, vítala diváky a úžasné hosty, včetně autora filmu, který měl ten večer premiéru? Navíc na jevišti, kde hrávaly takové ikony našeho divadla jako slavná dvojce Jiří Voskovec a Jan Werich. Kdy by mi někdo řekl před třemi měsíci, že se něco podobného bude dít, myslela bych si, že se úplně zbláznil… J A nebo jsem se snad zbláznila já, že se vrhám do aktivit, které ke mně přicházejí, které jsem nikdy před tím nevyzkoušela nebo ne v takové velikosti a já drze jdu a prostě to dělám, i když mám jen nejasnou představu o tom, co to bude všechno obnášet a vůbec netuším, jestli to budu umět a jestli to bude průchozí a uskutečnitelné?

Přesně 3 měsíce před premiérou, tedy 17.6.2017 jsem poprvé přijela do městečka Visoko v Bosně, poprvé jsem se dotkla genia loci tohoto místa, poprvé jsem se ocitla v tunelech v Ravné a začala si uvědomovat, že je tady něco, co si zaslouží moji pozornost. Celý týden se pak nesl v atmosféře objevování a zkoumání místa, hledání odpovědí na otázky, ale i nalézání toho hluboko uloženého uvnitř sebe. Možná i poodhalení vlastní vnitřní Pravdy. Ostatně přesně toto je to, co já mám pod dojmem, o kterém mluví většina lidí, kteří se v Bosně u pyramid objevili – pocit toho, že se vrátili domů. Já za sebe jsem si během svého prvního pobytu na tomto místě uvědomila, že to jen energie, které v tomto místě pracují, nám pomáhají dostat se hloub k sobě dovnitř, tedy do toho našeho skutečného „domů“, k naší podstatě. Pomáhají nám alespoň se přiblížit k tomu pocitu, kdo vlastně ve skutečnosti jsme. A pokud si toto „doma“ v sobě uvědomíme, je pro nás daleko jednodušší zažívat ho kdekoliv jinde. Že „doma“ není až tak vázané k fyzickému místu, ale že to máme stále s sebou. Že jsme to vlastně my sami. Že nejen celý svět, ale i to „doma“ máme uvnitř sebe.

A přes to všechno, s čím jsme se celý týden v Bosně potkávali, nic zatím nenasvědčovalo tomu, co se už v té vesmírné konstelaci rodilo a tvořilo. J

Setkání s Vinkem proběhlo až poslední den našeho pobytu. To první, velmi krátké, kdy jsme si byli představeni, se jenom letmo dotklo toho, že by možná stálo za to udělat nějakou akci v Praze. Ano, mám přece centrum a různé akce pořádám, tak třeba by to mohla být zajímavá příležitost a oživení programu. J Pak jsme se naprosto neplánovaně potkali ten den ještě jednou. To už bylo víc času, takže jsem se dozvěděla, o čem film je, kupodivu se ukázalo, že k němu už existuje téměř celý překlad do slovenštiny, tedy něco, co by se dalo využít i v Praze. Nicméně je potřeba film otitulkovat, upravit a doladit, včetně dokončení některých části překladu a korektur. Nicméně základní dohoda byla na světě – září jako ideální čas, aby se dalo věci připravit, i když jak se ukázalo, na podobnou akci a vše, co bylo potřeba udělat a doladit, poměrně šibeniční termín…

Po příjezdu domů jsem si uvědomila, že premiéru filmu nebudu dělat ve svém centru, přišlo mi najednou na takovou akci malé. Navíc to ze začátku podle původních dohod vypadalo, že by Vinko mohl přijet na celý měsíc, od půlky září do půlky října. První myšlenka tedy byla udělat v září propagaci, na konci září premiéru a v říjnu případně zajet i do dalších městech naší země. A začala se rozjíždět první komunikace s městy, kam by bylo možné zajet, domlouvaly se první termíny, abych se v půlce července dozvěděla, že jsou věci trochu jinak a Vinko může zůstat jen 2 týdny, tedy od poloviny do konce září. To trochu změnilo celou organizaci, protože to znamenalo posunout premiéru na datum co nejdřív po příjezdu Vinka a následně udělat setkání v dalších městech. Tedy už tak krátký termín se ještě o něco zkrátil…

V té době už jsem na organizaci premiéry spolupracovala s Peterem Bartalem a jsem obrovsky vděčná za to, že našel odvahu do toho jít se mnou. Jeho několikaleté zkušenosti z organizování různých akcí byly naprosto neocenitelné. Začali jsme hledat místo a tedy i přesný termín. Mluvit o tom, že moje první vize, že premiéra bude v Divadlo Na Prádle, se nakonec stala skutečností, protože každé další místo, které jsme zkoušeli, prostě z nějakého důvodu nevyhovovalo, je asi v této chvíli zbytečné. J A zase velký dík za to, že to bylo právě Divadlo Na Prádle. Příjemný prostor s úžasným personálem, otevřeným ke všem našim požadavkům a přáním, vždy připravený pomoc a zajistit.

A pak se věci nezadržitelně rozeběhly svým vlastním životem, na nás bylo je v tom podporovat, následovat, všímat si nápadů a ověřovat si, co je skutečně realizovatelné a co zůstane v rovině prvotního nápadu. Najednou se začali objevovat zajímaví lidé, kteří myšlenku premiéry, dalších setkání a šíření informací o bosenských pyramidách podporovali ať už sdílením dál nebo dobrovolnou pomocí při přípravě premiéry a na premiéře – omlouvám se, že nebudu všechny jmenovat, ale nerada bych někoho zapomněla a vím, že všichni odvedli skvělou práci, za kterou opravdu ze srdce děkuji. A dostalo se nám i pomocí materiální – od organizace Business & Professional Women, která nám věnovala tašky s dárečkem pro všechny účastníky premiéry a od společnosti Flora Orchidea za nádherné květiny. I vám patří mé velké Děkuji!

A v průběhu všech těch příprav probíhalo i dokončování překladu filmu – tady patří velké poděkování přímo Vinkovi. Vím, s jakými technickým problémy se v Bosně potýkal, aby vůbec mohl být překlad dokončený a doladěný.

A premiérový večer? Já si ho pro sebe nazvala večerem splněných přání. Po mnoha letech jsem se opět ocitla na prknech, která znamenají svět, před totálně vyprodaným divadlem. Se všemi lidmi jsme byli naladěni na poselství, které nám přináší bosenské pyramidy a je velice hezky zachyceno ve filmu Vinka Totice. V úvodu zazpíval úžasný nejen zpěvák, ale především člověk – Janko Svietlan Majerčík – poslední písničku dokonce přímo na mé osobní přání J. A celý večer zakončili svým zpěvem Radka a Taran, které jsem také nedávno poznala právě díky pyramidám a udělali za celou oficiální částí večera velice milou a příjemnou tečku. Děkuji vám všem!

Co pro mě bylo nejkrásnější, i když nám organizace občas zaskřípala – tady ještě jednou omluva všem, kterých se to nějakým způsobem dotklo – i my se stále učíme a tedy i děláme chyby proto, abychom příště tuto část už zvládli, mohli se posunout a učit se na své cestě zase dál. Tedy, co pro mě bylo nejkrásnější, tak že i přes některé nedostatky, které se během večera vyskytly, a i přes některé projevené emoce, což je naprosto přirozené, se celým večerem se prolínala nádherná atmosféra propojení, sounáležitosti, radosti a lásky. A za to jsem vděčná vám všem, kteří jste přišli a jakýmkoliv způsobem se na tom podíleli. Protože pro mě ten večer byl ukázkou přesně toho, o čem je – aspoň z mého pohledu – život. Nebát se uvidět příležitost a dát ji šanci se uskutečnit. I když to na začátku nevypadá jako realistické a uskutečnitelné. Není potřeba čekat na to, až budu všechno umět. Pokud se otevřeme novým výzvám a možnostem, začnou se kolem nás objevovat lidé, kteří nás posunou, pomohou, podpoří. A my máme šanci tvořit a zároveň se na té cestě učit. Nejen nové techniky a dovednosti, ale hlavně se naučit spoustu zajímavých věcí sami o sobě. Protože to nám právě ukazují okamžiky, kdy musíme vystoupit ze své komfortní zóny, ze svého bezpečného prostoru, kde to známe a udělat krok do neznáma. A pokud k tomu přistupujeme tvořivě, vnímavě, zkoumavě, s radostí a hravostí – tak jak s oblibou říkám na svých seminářích: přesně jako malé děti, když objevují svět kolem sebe a učí se o něm – můžeme najednou zjistit, že ten svět kolem nás, že život samotný je mnohem barevnější, různorodější a plný možností. I takových, které bychom si na začátku ani nedokázali představit. Že život není ani dobrý ani špatný. Že prostě je a ukazuje se nám ze všech svých stran. A na nás je, abychom si toho všímali, zkoumali to a byli s tím v souladu. Nejen s tím příjemným, ale i s výzvami, které přichází. Prostě s celou různorodostí života jako takového.

Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, je turné vlastně teprve na svém začátku, ale tu hlavní akci máme za sebou. Za sebe mohu slíbit, že to nebyla poslední výzva od života, kterou jsem přijala, že jsou další věci ve vzduchu a že jsem připravená i nadále dělat ty kroky a krůčky, někdy až skoky ze své komfortní zóny. J A pokud se to někdy zase propojí i s vámi, budu za to moc ráda.

Děkuji vám všem, kteří se na kratší i delší dobu stáváte součástí této mé cesty. Děkuji vám všem za vaši podporu, pomoc a lásku. Za to, že i díky vám se mohu podílet na takto úžasných akcích, které tak nádherně ukazují, že lidská sounáležitost, radost a láska tady jsou. Že jsou základem našeho bytí a na nás je, abychom tyto kvality života šířili dál.

Děkuji z celého srdce vám všem!

S láskou

Jana

Continue Reading

SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ FOTKU S PYRAMIDOU

Byli jste u pyramid – ideálně těch v Bosně a máte některé skvělé nebo zajímavé okamžiky uložené i ve formě fotografií?

Chcete se o ně s námi podělit?

Posílejte fotografie s tematikou pyramid na info@soham.center nejpozději do 15.9.2017 půlnoci. Zaslané fotografie budeme průběžně zveřejňovat na našich stránkách i na FB.

Na premiéře filmu JAK NAHOŘE, TAK DOLE, která se uskuteční 17.9.2017 v Divadle Na Prádle potom v průběhu závěrečné besedy s autorem filmu získají 3 autoři DVD s filmem.

Jednoho vítěze vybere pořadatel soutěže

Druhým vítězem se stane ten, jehož fotografie získá na FB nejvíce laiků.

Třetího výherce pak vylosujeme přímo na pódiu během závěrečné besedy.

Podmínkou k účasti je splnění následujících kritérií:

  1. zaslat fotografii na e-mail: info@soham.center
  2. Označit FB stránku Tajemství bosenských pyramid / Mystery of the Bosnian pyramids jako „To se mi líbí“.

Pokud s námi chcete sdílet i svůj osobní příběh spojený s pyramidami v Bosně, budeme rádi a nejlepší příspěvky rádi zveřejníme i na zářijové premiéře.

Kompletní pravidla soutěže

 

Nezapomeňte dát o soutěži vědět i svým přátelům.

 

Continue Reading

Záznam živého vysílání pro rádio Svobodný vysílač dne 4.8.2017 z Bosny

 

S režisérem, filmařem a dokumentaristou Vinko Totićem a zakladatelkou nadačního fondu SO´HAM Janou Pozlovskou o dvou dokumentárních filmech, které přibližují fenomém bosenských pyramid.

Rozhovor je součástí  filmového turné, které proběhne v České republice v 2.polovině září a na jeho začátku nás čeká československá premiéra druhého Vinkova filmu : JAK NAHOŘE, TAK DOLE. Bosenská pyramida Slunce.

Premiéra se uskuteční 17.9.2017 v divadle Na prádle od 18:30 hodin, součástí bude i doprovodný program a beseda s autorem.

 

Následovat budou přednášky a promítání i v dalších městech naší repbuliky.

Pokud máte zájem o promítání nebo přednášku u vás, kontaktujte mě na:

jana@soham.center

telefon: 602731021

 

Těšíme se na vás!

 

Continue Reading

Tajemství bosenských pyramid – živé vysílání

S režisérem, filmařem a dokumentaristou Vinko Totićem

Těším se na vás v živém vysílání přímo od pyramid! 🙂

Nalaďte si nás v pátek 4.8.2017 od 15:00 do 17:00 hod!

Povídání nejen o dvou celovečerních dokumentárních filmech o pyramidách, které Vinko natočil, ale dozvíte se i zážitky z natáčení, příběh jeho vlastní osobní transformace, a také o tom, co 9 let práce natáčení u pyramid jeho životu přineslo nebo vzalo.

Nebudou chybět ani mé osobní zkušenosti z pobytu u pyramid v červnu letošního roku a také informace o dalších projektech, které v souvislosti s pyramidami připravujeme.

Ta nejbližší bude premiéra Vinkova druhého filmu v Prtaze v polovině září 2017 a na ní navazující přednášky a promítání i na dalších místech republiky.

http://www.svobodny-vysilac.cz/program/

Continue Reading